Mezi dobrodruhy každého věku, pohlaví i původu bývá dobrým zvykem, že pokud se vydají osvobodit obyvatelstvo obsazené, očarované či jinak zpustošené vesnice, mají se před započetím svého úkolu zastavit před branami města a dramaticky na ně hledět. To byste se nesměli nacházet před Zadelí. Zadel pravděpodobně do map království zanesl jako město nějaký velmi optimistický nebo zlomyslný kartograf. Za město byste ji mohli považovat pouze v případě, že byste se posilnili takovým množstvím Vypalmozkovice nebo jiné pálenky, abyste viděli minimálně trojitě. A asi ani to by nestačilo. Namísto brány stojíte po kotníky v bahně před časem ohlodanou dřevěnou cedulí, na které se honosí zbytky názvu obce. Pár desítek sáhů za ní vidíte několik budov, které mezi sebou skrývají něco, co pro nedostatek lepších pojmů pojmenujeme návsí. Celkovému prvnímu dojmu moc nepřidává ani to, že veškeré náznaky architektury, infrastruktury a urbanismu jsou zcela zarostlé hustou pestrobarevnou květenou. Těžko říct, jestli se může flóra bez obličeje nějak tvářit, ale pokud ano, tak tahle se tváří hladově. Nicméně, už jste slíbili rychtáři, že najdete jeho syna, který se do Zadele před týdnem vydal a už měl být dávno zpět. A hrdinové své sliby plní. Nadechnete se a vydáte se k prvnímu z domů, abyste ho prohledali. — Vytvořte si se svými přáteli vlastního dobrodruha s nedostatkem pudu sebezáchovy, zvolte si svou cestu kvízovým dungeonem, vypořádejte se s otázkami v Zákoutí zrádců, Kůlně ozvěn nebo Čarotepcově dílně a zkuste porazit jednoho ze zákeřných bossů. A samozřejmě budete muset po cestě udělat několik těžkých rozhodnutí, která ovlivní, kdo (a jestli vůbec někdo) přežije vaši návštěvu Zadele. A na ty nejlepší na konci čeká odměna. Týmy nejvýš po čtyřech lidech.